Metoda elektrifikace krve podle Dr. Roberta C. Becka
Dr. Robert C. Beck je vynálezcem metody elektrifikace krve, kterou si jako americký patent zaregistrovali Steven Kaali a Peter Schwolsky. Jeho vynález sahá až k výzkumné práci Dr. Huldy Clarkové a Dr. Roberta J. Thiela. Beckova metoda elektrifikace krve.
Vychází z předpokladu, že parazity, bakterie, viry a plísně paralyzuje malý proudový impuls o velikosti 50 až 100 mikroampérů. To znamená, že patogeny již nejsou schopny infikovat buňky vlastního těla a imunitní systém je může ve velmi krátké době zlikvidovat.
Jak přesně Beckova elektrifikace krve, tedy jeho legendární zapper, funguje, se dozvíte v tomto článku.
Americký patent s číslem 5188738
Beckův zapper je založen na metodě elektrifikace krve, kterou si nechali patentovat Dr. Kaali a Schwolsky.
Svůj objev v boji proti virům a bakteriím oznámili tito dva lékaři 14. března 1991 na "Prvním mezinárodním sympoziu o kombinované terapii".
Jejich metoda elektrifikace krve spočívala v průtoku elektrického proudu Petriho miskou, který měl dostatečně očistit krev od bakterií, virů, parazitů a/nebo plísní a učinit tyto patogeny neškodnými pro zdravé buňky.
Aby nedošlo k poškození biologických funkcí krve nebo jiných tekutin, měl by optimální elektrický tok činit 50 až 100 mikroampérů.
Na kongresu Dr. Kaali a Schwolsky oznámili, že se jim podařilo snížit infekčnost virů AIDS až o 95 % pomocí tzv. elektrifikace krve.
Ačkoli schválení patentu obvykle trvá roky, metoda elektrifikace krve byla schválena za pouhých devět měsíců, protože její způsob účinku byl přesvědčivý.
Výzkumný základ metody elektrifikace krve podle Dr. Becka
Beck se o americkém patentu Kaaliho a Schwolského dozvěděl až po letech a metodu elektrifikace krve vyzkoušel.
Ale zatímco Kaali a Schwolsky používali ke své léčbě stejnosměrné napětí, Beck při svých studiích zjistil, že stejného výsledku může dosáhnout i pomocí napětí se čtvercovou vlnou o frekvenci 3,92 Hz.
Další zásadní rozdíl spočíval v tom, že Kaali musel implantovat takzvaný zapper s malou baterií a dvěma malými elektrodami přímo do tepny pacientovy ruky nebo nohy.
To bylo nejen velmi nákladné, ale také nepohodlné, zejména proto, že se procedura musela opakovat při každém novém umístění elektrod. Beck proto upravil Kaaliho patent tak, aby mohl elektrody umístit přímo na kůži pacienta.
Vynález krevního zapperu podle Becka také vychází z podrobné studie takzvaného zapperu, kterou provedla Dr. Hulda Clarková.
Clark.zapper je součástí její frekvenční terapie. Clarková podobně jako Beck předpokládala, že parazity, bakterie a viry, tedy možné příčiny nemocí, lze usmrtit elektrickými impulsy.
Zapper, tzv. frekvenční generátor, má na parazity působit elektrickými šoky a tím je usmrcovat.
Dr. Beck při svých studiích se zapperem zjistil, že důležitější než frekvence je průtok proudu, tj. elektrizace krve.
V tomto ohledu se Beckův zapper také liší od zapperu Dr. Huldy Clarkové.
Zatímco ten pracuje s vysokou frekvencí 1 kHz až 1 MHz, "Beck-Zapper" pracuje pouze s poloviční Schumannovou frekvencí 3 920 Hz. Beck se domnívá, že čím nižší frekvence, tím větší absorpce proudu, tj. tím účinnější terapie.
Beckův zapper, který pracuje s frekvencí 3,92 Hz, je také v souladu s rytmem vlastním tělu, a proto není spouštěčem stresu.
Protože Beck zapper pracuje s vyšším napětím (27 V) než Clark zapper (9 V), přikládá se přímo k pulzní žíle a nedrží se v rukou. Beckzapper funguje následovně:
- S "nepřítelem v krvi", jak Beck nazývá parazity, viry a bakterie, se bojuje mírným elektrickým proudem o velikosti 50 až 100 mikroampérů při poloviční Schumannově frekvenci 3,92 Hz.
- Během elektrifikace krve se přidává koloidní stříbro, aby se zabránilo sekundární infekci. Koloidním stříbrem se rozumí extrémně malé částice stříbra rozpuštěné ve vodě, které jsou udržovány v suspenzi molekulami vody. Přestože se kolodiové stříbro těšilo velkému významu v medicíně již před stovkami let, se zavedením antiobiotik upadlo v zapomnění a teprve v posledních letech bylo postupně znovu objevováno.
- Předpokládá se, že silné magnetické pulzy transportují patogeny z lymfatického systému zpět do krevního oběhu, kde je pak může imunitní systém zlikvidovat.
Protože americký zdravotnický úřad FDA krevní zapper podle doktora Becka neschválil, Beck na dva roky opustil USA.
V zahraničí vyzkoušel svou metodu na pacientech s virovými onemocněními.
Tyto osoby léčil 1 až 2 hodiny denně po dobu 5 až 8 týdnů. Podařilo se mu prokázat, že jeho pacienti se po přesné aplikaci přístroje na elektrizaci krve zbavili virů a příznaků.
Zjistil však také, že někteří z jeho pacientů po několika měsících znovu onemocněli stejným virem. Po dalších studiích si uvědomil, že opakované infekce byly způsobeny přetrvávajícími viry v lymfatické tekutině.
Z lymfatické tekutiny se viry vracely do krevního oběhu, kde znovu infikovaly buňky a množily se, což způsobovalo opakované příznaky nemoci. Beck poté vynalezl další přístroj, tzv. magnetický pulzátor.
Ten pomocí magnetického pulzu vytvářel elektrický proud, který vyvolával stahy v lymfatických kanálech.
To si vynutilo pohyb lymfy, který vedl k vytlačení mikrobů zpět do krevního oběhu, kde mohly být elektrizovány. Beck aplikoval Magnetpluser u některých pacientů v kombinaci s krevním elektrizérem a dosáhl překvapivě pozitivních výsledků.
Paraziti jako patogeny
Podobně jako doktorka Hulda Clarková i doktor Beck předpokládal, že za vznik nemocí jsou zodpovědní parazité. Beck se také domníval, že parazité v krvi omezují délku lidského života na 70 až 80 let. Sám Dr. Beck byl přesvědčen o účinnosti svého zapperu a zhubl s ním 60 kg. Tento úbytek hmotnosti vysvětloval tím, že parazité předtím spotřebovali velkou část živin, což u něj vyvolávalo neustálý hlad. Kromě toho Beckovi výrazně klesl krevní tlak a hladina cukru v krvi. Ve věku téměř 70 let se mu také vrátila celá hlava vlasů. Všechny tyto výhody Beck přičítal svému zapperu, což se mu podařilo prokázat po třítýdenní kúře pomocí krevního testu metodou tmavého pole: Jeho krevní obraz byl perfektní.
Krevní zapper lze však účinně používat nejen proti parazitům, ale pomáhá také při onemocnění herpesem, AIDS, planých neštovicích, plicních vředech, leukémii a dalších typech rakoviny, stejně jako při chronickém únavovém syndromu, cukrovce, chřipkových infekcích, astmatu a gastritidě. Stručně řečeno, krevní zapper dokázal léčit mnoho nemocí, které jsou obvykle považovány za nevyléčitelné.
Účinnost Beckzapperu z pohledu odborníka
Beckzapper ztěžuje hromadění parazitárních a mikrobiálních patogenů v krvi a lymfě.
Podáváním malých elektrických šoků se oslabuje virulence nejrůznějších patogenů tím, že se otupí a znehodnotí jejich bílkovinné vrstvy, které jim umožňují spojit se s organickými buňkami.
Vědcům se podařilo prokázat, že elektrifikace krve je vysoce účinná při zbavování krevní plazmy plísňových infekcí (hnízd Candida) a karcinomových prvoků.
Pokud dochází k pravidelné elektrifikaci krve, může být imunitní systém pacienta osvobozením od těchto patogenů výrazně posílen.
Jak se Beckzapper aplikuje?
Beck doporučuje provádět elektrizaci krve po dobu 3 až 6 týdnů denně po dobu dvou hodin, v případě potřeby i déle.
Beckzapper lze nosit v náprsní kapse nebo na opasku.
Katoda a anoda by měly být umístěny tam, kde proudí krev a kde je cítit tep.
Může to být například na zápěstí nebo na chodidle.
Pro co největší volnost pohybu během léčby se doporučuje "miniZAP".
Jedná se o zapper velikosti krabičky od sirek, který lze pohodlně nosit na zápěstí.
Metodu elektrifikace krve může provádět kdokoli. Při používání krevního zapperu nejsou známy žádné vedlejší účinky.
Jak lze Beckzapper použít u pacientů s rakovinou?
Dr. Alfons Weber představil výzkum, podle kterého je většina rakovinných onemocnění způsobena nadměrným mikrobiálním napadením krevních buněk.
Podle zjištění profesora Pappa to zase může být způsobeno příliš nízkým energetickým stavem.
Použitím elektroléčby lze proto dosáhnout značných úspěchů při léčbě zejména parazitárních a energetických rakovin.
Beckzapper by se měl u pacientů s rakovinou používat průběžně.
Podle Dr. Webera se karcinomoví prvoci nacházejí v krevních buňkách a požírají zde hemoglobin.
Na karcinomové prvoky v krevních buňkách nemá zvýšený průtok proudu v krevní plazmě zpočátku téměř žádný vliv.
Teprve když je příslušná krevní buňka vyprázdněna, opustí karcinomoví prvoci krevní buňku a hledají novou.
Jakmile se karcinomoví prvoci ocitnou mimo krevní plazmu, mohou být zlikvidováni nepřetržitým proudovým nárazem Beckzappera.
Tímto způsobem nemohou být nové krevní buňky vůbec napadeny.
Kontinuální aplikace Beckzapperu, případně v kombinaci s generátorem magnetických pulzů s kolodiovým stříbrem, může počet prvoků výrazně snížit.