Co jsou nehodgkinské lymfomy?
Termín non-Hodgkinův lymfom označuje různé zhoubné nádory lymfatického systému a často se také nazývá "maligní lymfom", což znamená "zhoubný nádor lymfatických uzlin". Nehodgkinské lymfomy vznikají z buněk lymfatického systému a rozvíjejí se při změně genetického materiálu buněk lymfatického systému (lymfocytů). V 90 % případů jsou za tuto změnu zodpovědné B lymfocyty a v 10 % případů T lymfocyty. Vzhledem k tomu, že lymfatická tkáň se nachází v celém lidském těle, není onemocnění nehodgkinským lymfomem místně omezeno. Přestože jsou lymfatické uzliny postiženy nadprůměrně často, může rakovina postihnout také plíce, játra, kostní dřeň nebo slezinu, zejména v pokročilých stadiích. Na rozdíl od jiných typů rakoviny se non-Hodgkinovy lymfomy vyskytují relativně vzácně. Každoročně v Německu onemocní touto chorobou přibližně 9 200 mužů v průměrném věku 70 let a přibližně 8 000 žen v průměrném věku 72 let.
Co je to lymfatický systém?
Lymfatický systém není jeden orgán, ale všechny lymfatické kanály, které jsou rozmístěny po celém lidském těle. Kromě lymfatických uzlin patří mezi lymfatické orgány také slezina, lymfatická tkáň v trávicím traktu a v krku a brzlík. Kromě toho je imunitní systém úzce spojen s lymfatickým systémem prostřednictvím skupiny bílých krvinek (lymfocytů), které mají hlavní úkol imunitní obrany. Lékaři rozlišují B a T lymfocyty, které jsou všechny produkovány kostní dření. Ačkoli oba typy přebírají v rámci imunitní obrany různé úkoly, v rámci vlastní obranyschopnosti organismu spolupracují.
Jak vznikají nehodgkinské lymfomy?
Lékaři stále nedokážou zcela vysvětlit příčiny vzniku nehodgkinských lymfomů. Existují však určité rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku non-Hodgkinova lymfomu. Patří mezi ně například změny na chromozomech, které umožňují vyvodit závěry o tom, že došlo ke změně genetického materiálu. Ke vzniku non-Hodgkinových lymfomů však může přispět i působení některých chemických látek, vystavení radioaktivnímu záření, problémy v imunitním systému, kouření, věk a pozdní následky některých virových infekcí.
U koho je zvýšené riziko vzniku nehodgkinského lymfomu?
Zvýšené riziko vzniku non-Hodgkinova lymfomu mají zejména pacienti s HIV, a to z důvodu oslabení jejich imunitního systému. Riziko onemocnění je však zvýšené také u příjemců orgánů v důsledku užívání vysoce účinných imunosupresivních léků. U ostatních skupin osob zatím nelze definovat žádné specifické rizikové skupiny, a proto nelze přijmout žádná specifická preventivní opatření.
Jaké jsou příznaky non-Hodgkinova lymfomu?
Podobně jako jiné typy rakoviny ani nehodgkinský lymfom zpočátku nevyvolává žádné specifické příznaky, které by bylo možné přičíst výhradně tomuto onemocnění. Často se na počátku onemocnění objevuje pouze nebolestivé zduření lymfatických uzlin, i když to může být také příznakem infekčního onemocnění. Mnoho nemocných si však stěžuje na následující příznaky podobné nachlazení, které svědčí pro nehodgkinský lymfom, ale mohou mít i jiné vysvětlení:
- Ztráta chuti k jídlu
- nežádoucí úbytek hmotnosti
- Apatie, bledost, únava
- Svědění
- Noční pocení, horečka
Jak se léčí nehodgkinské lymfomy?
Léčba vždy závisí na stadiu rakoviny, ale také na rozšíření nádoru a celkovém zdravotním stavu pacienta. U nehodgkinských lymfomů jsou zpravidla k dispozici následující možnosti léčby. Operace je zpravidla vyloučena, protože non-Hodgkinův lymfom je systémové onemocnění. To znamená, že postihuje celé tělo, a proto maximálně umožňuje odstranění jednotlivých lymfatických uzlin.
- Chemoterapie: může být účinně použita u vysoce maligních lymfomů, a to i v pozdním stadiu rakoviny
- Radioterapie: lze ji použít u pomalu rostoucích nízce zhoubných lymfomů v časném stadiu rakoviny
- Protilátková terapie: použití monoklonálních protilátek je vhodné pouze u některých typů nehodgkinských lymfomů
- Inhibitory signálu: jedná se o určité léky ve formě tablet, které vypínají určité růstové signály nádorových buněk a zabraňují tak lymfatickým buňkám v dalším neomezeném růstu.
- Transplantace kostní dřeně: obvykle se používá po tzv. vysokodávkované chemoterapii, protože poškodila krvetvorný systém v kostní dřeni. Aby se tento stav opět stabilizoval, odebere se pacientovi před zahájením vysokodávkované chemoterapie krev nebo kostní dřeň a po ukončení léčby se opět převede pomocí autologní transplantace kmenových buněk krve nebo kostní dřeně.
Jaká je následná péče po léčbě nehodgkinského lymfomu?
Lékařská následná péče po léčbě rakoviny má za cíl odhalit a léčit recidivu onemocnění v časném stadiu. Kromě toho by měla být odhalena i doprovodná onemocnění, která mohla vzniknout například v důsledku chemoterapie. Pravidelná kontrolní vyšetření se konají každé tři měsíce po prvním roce léčby a měli by se jich účastnit také všichni pacienti trpící chronickým lymfomem.