Co je osteosarkom?

Osteosarkom je zhoubný nádor kostí a vzniká z buněk základní kostní hmoty, tzv. kostní matrix. Spolu s chondrosarkomem ( ) a Ewingovým sarkomem je osteosarkom nejčastější formou rakoviny kostí s nadprůměrným výskytem u dospívajících a mladých dospělých. Pokud je nádor diagnostikován a léčen v časném stadiu, lze onemocnění obvykle dobře léčit.

Na jaká stadia se osteosarkom dělí?

Stejně jako jiné formy rakoviny kostí se osteosarkom dělí do následujících stadií podle takzvaného TNM systému s ohledem na velikost nádoru (T), přítomnost metastáz v lymfatických uzlinách (N) a dalších vzdálených metastáz (M):

• Velikost nádoru (T): TX (primární nádor, který nelze posoudit), T0 (bez známek primárního nádoru), T1 (nádor, který není větší než 8 cm), T2 (nádor, který je větší než 8 cm), T3 (metastázy)
• Metastázy v lymfatických uzlinách (N) (Nodi lymphatici): N0 (lokální ani sousední lymfatické uzliny nejsou postiženy nádorem), N1 (přítomny metastázy v regionálních lymfatických uzlinách), NX (regionální lymfatické uzliny nelze posoudit)
• Vzdálené metastázy (M): M0 (nejsou přítomny žádné vzdálené metastázy), M1 (jsou přítomny vzdálené metastázy), M1a (jsou přítomny plicní metastázy), M1b (jsou přítomny jiné vzdálené metastázy), MX (hodnocení vzdálených metastáz není možné)

Kromě toho se osteosarkom, stejně jako jiné typy rakoviny, klasifikuje podle tzv. gradingu. Tímto termínem lékaři označují následující patologické změny nádorových buněk:

• G1: méně zhoubné nádorové buňky,
• G2: středně zhoubné nádorové buňky,
• G3: zhoubné nádorové buňky,
• G4: vysoce zhoubné nádorové buňky,
• GX: malignitu nádoru nelze posoudit

Jaké jsou příčiny vzniku osteosarkomu?

Přesné příčiny osteosarkomu se lékařům zatím nepodařilo objasnit. Předpokládají však, že při jeho vzniku mohou hrát roli genetické faktory, rychlý růst kostí, zejména v mladém věku, a také chronická onemocnění kostí a radioterapie v důsledku předchozího nádorového onemocnění.

Jak se osteosarkom projevuje?

První příznaky osteosarkomu se obvykle projeví v místě, kde se nádor nachází. V mnoha případech může nádor osteosarkomu bolet a otékat. Bolest může nabývat na intenzitě, zejména při namáhání kosti. Otok může být horký a způsobovat zarudnutí nebo šedavé zbarvení.

Kromě toho může být omezena pohyblivost, což se vyskytuje zejména v případě, že se nádor vyvinul v kloubech. Typickým příznakem osteosarkomu jsou křehké kosti. Je to proto, že u osteosarkomu degenerují buňky, které by normálně tvořily kost. Jejich nekontrolovaný růst má za následek nestabilní kostní tkáň zvanou osteoid. V pozdějším stadiu rakoviny, kdy osteosarkom již metastázoval, se mohou objevit i nespecifičtější příznaky, jako je horečka, nežádoucí úbytek hmotnosti, únava a/nebo špatná výkonnost.

Jak se osteosarkom diagnostikuje?

Vzhledem k poměrně nespecifickým příznakům bývá rakovina kostí diagnostikována pozdě. Obvykle je to v případě, že již metastázoval, tj. osteosarkom se již rozšířil krevními a lymfatickými cestami v těle.

K diagnostice se používají obvyklé zobrazovací metody. Patří mezi ně rentgenové snímky, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), kostní scintigrafie nebo pozitronová emisní tomografie (PET). Pro stanovení definitivní diagnózy se však provádí také odběr vzorku tkáně (biopsie) a vyšetření krve. Ačkoli v krvi neexistují žádné specifické nádorové markery, které by výhradně indikovaly osteosarkom, některé abnormality v krvi mohou lékařům napovědět o osteosarkomu. Patří mezi ně například zvýšená hladina enzymů alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy (LDH) v krevním séru. Vzhledem k tomu, že tyto hodnoty by se za normálních okolností měly během úspěšné chemoterapie snížit, slouží také ke sledování úspěšnosti léčby.

Jak se osteosarkom léčí?

Léčba osteosarkomu závisí na velikosti nádoru, jeho umístění a stadiu rakoviny. Na léčbě závisí také celkový zdravotní stav. Léčba osteosarkomu je vždy přizpůsobena konkrétnímu pacientovi a obvykle se skládá z chemoterapie a/nebo radioterapie a/nebo chirurgického zákroku.

Během chemoterapie jsou pacientovi podávány speciální léky, které potlačují dělení a růst rychle rostoucích buněk, aby se zabránilo šíření rakoviny. Chemoterapie se často podává před chirurgickým odstraněním nádoru (neoadjuvantní chemoterapie), aby se nádor zmenšil.

Chirurgický zákrok by měl odstranit co nejvíce škodlivé tkáně a co nejméně zdravé tkáně. Je důležité, aby pokud možno nezůstaly žádné nádorové buňky. V závislosti na závažnosti nádoru může být nutná amputace. K tomu může dojít například v případě velmi rozsáhlých kostních nádorů na ruce nebo noze. V takovém případě budou lékaři usilovat o tzv. končetinu zachovávající operaci. To znamená, že odstraněná kostní tkáň bude nahrazena buď umělou náhradou, nebo jinou kostí.

Radioterapie se podává v případě, že je nádor chirurgicky obtížně dosažitelný, což je například případ nádoru na páteři nebo na kostech lebky či obličeje. Radioterapie však může být předepsána i v případě, že nádor nereagoval dobře na předchozí chemoterapii.

Jaká je prognóza osteosarkomu?

Stejně jako u všech ostatních forem rakoviny kostí platí, že pokud se onemocnění neléčí, stane se během několika let smrtelným. Ale ani při léčbě není pacient považován za vyléčeného v pravém slova smyslu. Po úspěšné léčbě má však pacient velkou šanci, že zůstane bez nádoru po dlouhou dobu. Správná léčba tedy může nádor zatlačit zpět, i když pacient musí kdykoli počítat s recidivami nebo pozdními následky. Pokud však osteosarkom již metastázoval, prognóza pacienta se odpovídajícím způsobem zhoršuje.