Prevence nádorových procesů
Rakovinné nádory se skládají z buněk, které nemají normální kontrolní mechanismus buněčného růstu.
Nádorové buňky se tak vyznačují rychlým neregulovaným buněčným růstem. Obecně platí, že nádorové nádory mohou vznikat z jakékoliv tkáně a v zásadě se mohou formovat v jakémkoliv orgánu.
Nádory mohou být buď benigní, nebo maligní.
Jak však lze nádorovým procesům v lidském těle předcházet?
Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je pravděpodobně nejprve nutné podrobněji vysvětlit, které přesně procesy vedou k neregulovanému růstu buněk.
Které procesy vedou ke vzniku nádorů?
Nádory se vyvíjejí na základě sledu následujících procesů:
- přednádorová a nádorová transformace: normální buňky se ve složitém procesu vyvíjejí v buňky nádorové. Výchozím bodem je infekce rakovinotvornými viry (onkoviry), jako jsou chemické nebo volné radikály, ale také tzv. lidské papilomaviry (HPV). DNA buňky však mohou změnit i genetické faktory. Tyto rakovinotvorné viry neboli genetické transformace poškozují genetický materiál příslušné buňky v její funkci. To však ještě není rakovina.
- přímé nebo nepřímé karcinogenní faktory: Pro vznik rakovinných buněk je rozhodujících několik faktorů. Ačkoli mnoho virů může poškodit DNA buňky, pouze retrovirus může transformovat DNA hostitelské buňky. Jiné rakovinné viry se však pouze připojí na povrch chromozomu a poškodí jeho funkci. Ke vzniku zhoubného nádoru je zapotřebí mnoha takových chromozomálních změn. Imunitní systém zdravého člověka však tuto rakovinnou buňku často zničí dříve, než se replikuje a stane se z ní rakovina. Lidé s oslabeným imunitním systémem, jako jsou například pacienti s HIV, mají proto zvýšené riziko vzniku rakoviny.
Metody prevence rakoviny dříve, než propukne
Rakovinné buňky se obnovují stejně jako ostatní buňky. Lékaři v tom vidí způsob, jak zabránit vzniku rakoviny dříve, než se rozvine. K tomu je třeba potenciální rakovinnou buňku rozpoznat a eliminovat v rané fázi. Vzhledem k tomu, že při růstu nádoru se do krve neustále vylučují malé fragmenty genetického materiálu (DNA) a také genetické informace (RNA), vyvinuli nyní vědci metodu, která umožňuje měřit toto množství genetického materiálu v krevní plazmě. Tímto způsobem by bylo možné molekuly DNA nebo RNA využít k včasnému odhalení rakoviny. To je alespoň cílem heidelberské metody: "Capture and Amplification by Tailing and Switching (CATS)".
Novější frekvenční terapie naopak eliminuje infekční agens, jako jsou lidské papilomaviry (HPV), z imunitního systému.
Frekvenční terapie tak může eliminovat infekční původce rakoviny, nikoli však vlastní nádorovou buňku. Přeměna nádorové buňky ve zdravou buňku zůstává úkolem zdravého imunitního systému.
V rámci frekvenční terapie se proto zaměřujeme i na imunologické aspekty prevence rakoviny. Nespecifické posílení imunitního systému však v boji proti rakovině nestačí. Imunitní systém musí být spíše posílen do té míry, aby dokázal rakovinné buňky sám zničit, jako např. následující terapeutické přístupy:
- Použití inhibitorů kontrolních bodů: pomáhá proti tzv. brzdné blokádě nádorových buněk, v rámci které má být zablokována imunitní odpověď. Zde jsou buňky T-zabijáci aktivovány specifickým antigenem, což umožňuje rakovině dále růst. Takzvané checkpoint inhibitory jsou protilátky vyrobené v laboratoři, které jsou specificky namířené proti těmto "brzdám" v imunitním systému. To umožňuje T-buňkám zničit nádorovou buňku. Zejména v případě rakoviny černé kůže má z tohoto postupu prospěch asi pětina všech pacientů.
- Vakcíny protinádorům: Německé centrum pro výzkum rakoviny (DKFZ) v současné době zkoumá vakcíny proti rakovině, které mají vyvolat reakci proti nádorovým antigenům. Mají se používat hotové proteiny nebo jejich části spolu s látkami, které mají posílit imunitní reakci na antigen. Alternativně k bílkovinám lze jako vakcínu použít i část genetického materiálu nebo nádorové buňky, které již nejsou schopny růstu.
- imunoonkologické terapie: mají za cíl reaktivovat vlastní imunitní systém organismu tak, aby byl opět schopen aktivně bojovat proti rakovině. V rámci imunoonkologické terapie lze použít například uměle vyrobené protilátky. V souvislosti s imunoonkologickou léčbou se však mohou vyskytnout i určité nežádoucí účinky, například zánět střev, jater, žláz s vnitřní sekrecí (zejména štítné žlázy, nadledvinek), kůže, ledvin nebo jiných orgánů.