Hepatitida je infekční onemocnění jater, které je buď vrozené, nebo získané virem či bakterií. .

Nejznámější jsou viry hepatitidy, protože v tomto ohledu je provedeno mnoho vzdělávacích prací.

Obecně je známo, že pokud se nakazíte virem hepatitidy, můžete onemocnět chronickým zánětem jater.

Mnoho lidí však neví, že virus hepatitidy B je také onkovirus, což znamená, že může způsobit nejen zánět jater, ale také rakovinu.

Virus hepatitidy B (HBV):

Virus hepatitidy B (HBV) je částečně dvouvláknový virus DNA z čeledi Hepadnaviridae.

Virus se množí v hepatocytech a během tohoto procesu se do krevního oběhu obvykle uvolňuje antigen HBV.

Virus hepatitidy  B není cytopatogenní, takže neovlivňuje funkci jaterních buněk, přestože je produkován ve velkém množství.

Virus se váže jako pevná složka v DNA jater, takže jej nelze zcela odstranit ani léčbou.

Po akutní infekci nastává klidový stav, ale virus zcela nezmizí a může se kdykoli reaktivovat, pokud dojde k oslabení imunity.

Je známo 8 genotypů, přičemž celosvětově je rozšířen pouze typ 1 (především však ve Spojených státech, Evropě a Číně). V Japonsku a na Tchaj-wanu lze klasifikovat především typy 2 a 4, v Jižní Americe typ 3. V Africe se nejčastěji vyskytují typy 5, 6, 7 a 8.

Přenos:

Virus se přenáší krví nebo jinými tělními tekutinami.

K nákaze tedy může dojít při pohlavním styku (vaginálním, análním nebo orálním), ale také při poranění nebo při konzumaci drog v důsledku použití již použitých injekčních stříkaček.

Kromě krve lze viry detekovat v tělních tekutinách, jako je moč, sliny, semenná tekutina, slzný sekret, žluč, ale lze je detekovat i v mateřském mléce.

Zejména v rozvojových zemích je proto stále mnoho dětí infikováno virem prostřednictvím kojení.

Stupeň nakažlivosti závisí na tom, jak vysoká je virová nálož v těle.

Vysoce virémie nosič může virus předat i v každodenním životě, a to prostřednictvím drobných nehod, jako je pořezání při holení, kdy se může dostat do krve na holicí strojek.

Pokud ji použije někdo jiný, může se jejím prostřednictvím nakazit, protože k proniknutí viru stačí mikroskopická ranka.

Průběh onemocnění:

Ihned po vstupu viru hepatitidy B dochází k jeho replikaci.

Jakmile se virus namnoží, imunitní systém se aktivuje a snaží se s virem bojovat.

To však nutně neznamená, že se musí projevit příznaky. Infekce může probíhat i bez příznaků.

Tomu se říká inaparentní průběh. Imunitní obrana nevede k žádným příznakům. Virus opět zmizí, aniž by se projevil.

Přežitá infekce vede k imunitě.

Pokud dojde k velmi silné replikaci viru, imunitní systém reaguje také silnější obranou, což vede k symptomatickému průběhu.

Podobně jako chřipková infekce způsobuje akutní hepatitida B horečku, bolesti končetin a únavu. Mohou se také objevit příznaky podobné gastritidě, jako je nevolnost, ztráta chuti k jídlu, tlaková bolest v pravé horní části břicha a průjem.

Může se objevit žloutenka, která způsobuje tmavnutí moči, žlutavé zbarvení kůže a očí a svědění. I u akutní hepatitidy B je možné uzdravení a následná imunita, ale může dojít i k neúplné obraně. Pokud se hepatitida B nevyléčí ani po 6 měsících, nazývá se chronický průběh.

V případě silné replikace viru může také dojít k imunitní toleranci, což znamená, že vlastní imunitní systém pacienta nebojuje s virem natolik, aby ho vyléčil. Pokud to vede k nedostatečné obraně proti viru, vyvine se u pacienta chronická hepatitida. Chronická hepatitida se vyvine přibližně v 10 % případů.

Proč patří virus hepatitidy B mezi onkoviry?

Kvůli dlouhodobým následkům infekce.

Pokud se hepatitidou B nakazíte v tak závažné formě, že má chronický průběh, může se následkem toho vyvinout cirhóza jater.
K tomu dochází přibližně u 12 % chronicky nemocných pacientů. V 0,5 % případů vede jaterní cirhóza k hepatocelulárnímu karcinomu. Pacienti, kteří jsou nositeli viru hepatitidy B, mají 100-200krát vyšší riziko vzniku rakoviny jater.

Pokud k nákaze došlo v dětství (například prostřednictvím mateřského mléka), je riziko vzniku rakoviny obzvláště vysoké.

Karcinom jater se nejčastěji vyvíjí jako následek jaterní cirhózy a obvykle se objevuje asi 20-30 let po infekci.

Jak lze viru předcházet?

Nejlepším způsobem, jak se chránit před nákazou virem hepatitidy B, je nechat se očkovat.

Očkování není vázáno na žádný věk, takže je možné se nechat očkovat v jakémkoli věku, a to jak v dětství, tak v dospělosti.

Existují různá očkovací schémata, která se liší v závislosti na věku, ve kterém se očkuje.
U kojenců jsou nutné 4 dávky, které se podávají ve věku 0, 1, 2 a 12 měsíců. Pokud je očkování podáno jako kombinované očkování s vakcínou proti hepatitidě A, jsou potřeba 2 dávky, pokud bylo první očkování podáno před 16. rokem věku. V případě samostatné vakcíny jsou potřeba 3 dávky, které se aplikují během 6 měsíců. Očkování se v zásadě doporučuje všem, ale zejména těm, kteří patří do rizikové skupiny (např. příbuzní s hepatitidou, uživatelé drog) nebo kteří pracují v rizikovém povolání (např. lékaři, zdravotní sestry, policisté pracující v drogovém prostředí).

Chráněný pohlavní styk nemůže s absolutní jistotou zabránit nákaze, ale může mnohonásobně snížit pravděpodobnost přenosu. Vzhledem k tomu, že pohlavním stykem se může přenést nejen žloutenka, ale i mnoho dalších nemocí, měl by se "bezpečný sex" praktikovat vždy tak jako tak.

Chcete-li se chránit před infekcí v drogovém prostředí, je důležité používat vždy nové injekční stříkačky. Existuje mnoho organizací, které použité injekční stříkačky správně likvidují a poskytují nové stříkačky, aby se snížilo množství infekcí na ulici.