Elektromagnetická pole (EM pole)


Synonyma:: EM pole, elektromagnetické záření (v širším smyslu)

Definice

Elektromagnetická pole (EM pole) jsou fyzikální pole vytvářená interakcí elektrických a magnetických složek. Šíří se jako elektromagnetické vlny rychlostí světla a působí v různých frekvenčních pásmech - od nízkofrekvenčních polí střídavého proudu až po vysokoenergetické rentgenové záření.

Struktura a vlastnosti

EM pole se skládá ze dvou spojených složek:

Elektrické pole: je vytvářeno stacionárními nebo pohybujícími se elektrickými náboji
Magnetické pole: je vytvářeno pohybujícími se náboji (např. tokem proudu)

Tyto složky jsou kolmé na sebe navzájem i na směr šíření vlny. Intenzita pole se udává ve voltech na metr (V/m) nebo v teslech (T).

Frekvenční rozsahy

ULF/ELF: pod 300 Hz (např. síťový proud, frekvenční terapie)
VLF/LF: 300 Hz - 30 kHz (např. terapeutické systémy)
HF/VHF/UHF: 30 MHz - 3 GHz (např. mobilní rádio, mikrovlny)
SHF/EHF: > 3 GHz (např. WLAN, radar)

Biologický význam

EM pole mohou interagovat s biologickými systémy. Nízkofrekvenční až vysokofrekvenční EM pole se používají speciálně v medicíně, např. k:

Stimulace buněčných funkcí (např. PEMF terapie)
Ovlivňování iontových kanálů a membránových potenciálů
Podpora regenerace, hojení kostí a potlačení zánětu

Frekvenční terapie a informační medicína

Ve frekvenční terapii se používají specifické frekvenční vzorce ke stimulaci nebo modulaci specifických biologických procesů. Přesná volba frekvence, modulace a intenzity pole zde hraje ústřední roli. Informační medicína předpokládá, že EM pole mohou specificky interagovat s biologickými řídicími systémy.

Viz také

Buněčná membrána - frekvenční terapie - membránový potenciál - PEMF - elektromagnetické vlny